Fotografie mne chytla v okamžiku, kdy můj otec vytáhl svou Flexaretu na svitkový film 6×6. Spolu s ním jsem pak v temné komoře „vyvolával duchy“, jak s oblibou říkal. Zvláštní vůně vývojky a ustalovače mne pak provázela během mých studií na střední i vysoké škole. Vždy šlo jen o příležitostné „cvakání“. Fotografií jsem se věnoval více na své roční vojenské službě – to byl můj poměrně velký zájem.
První vlastní fotoaparát byla stará dobrá OPEMA, tento 35mm fotoaparát měl půhledový hledáček a byl z pozůstalosti mého dědy, který také fotografoval. Byl na kinofilm 35mm a vzhledem ke své velikosti a poměrně velké výdrži i velmi oblíbený.
 |  |
K němu jsem si pořídil expozimert METRA 2 a poté, co jsem jej nechal ve vlaku na sedačce, si pořídil modernější a citlivější Leningrad-4. Ten mám dosud. Později jsem chtěl být profesionálnější a tak jsem si nechal dovést speciální expozimetr Sverdlovsk-4. Ten už byl velmi citlivý a vydržel jsem s ním pracovat pak celou svou analogovou éru.
 Leningrad 4 |  Sverdlovsk 4 |
Dlouho jsem studoval a vybíral vhodný fotoaparát. Tehdejší možnosti nebyly velké, pořádný fotoaparát stál fůru peněz a tak jsem si vlastní zakoupil až na vysoké škole. Šlo tenkrát o ZENIT-E. Ten u mne však dlouho nevydržel, měl jsem neustále problémy s expozicí a tak, když jsem zjistil, že ze zahraniční cesty (SSSR) si vezu jen čisté a tedy těžce přeexponované diapozitivy, šel pryč.
Rychle došetřit a pak jen čekat – pořídit fotoaparát PRAKTICA libovolné řady – to se čekalo pěkně dlouho. Koupil jsem PRAKTICA MTL3. Jednalo se o kvalitní fotoaparát, který měl, na tehdejší dobu průlomovou možnost měření tzv. clonovým simulátorem. To umožňovalo změřit expozici bez uzavřené clony. Tento foťák měl klasický závit M42 a vestavěný expozimetr. Kombinace clony a rychlosti závěrky se nastavovala vůči pohyblivé ručičce měřícího přístroje, viditelné na matnici.
 PRAKTICA MTL 3 |  PRAKTICA BC1 |
K tomuto přístroji jsem si pořídil k základnímu objektivu širokoúhlý PRAKTICAR 28mm/2,8 a posléze i PRAKTICAR 135mm/2,8. Vše v závitu M42. To bylo kolem roku 1980.
V té době se objevily první přístroje s automatikou a hlavně s bajonetem pro uchycení objektivu. Zároveń se začaly objevovat informace o zoom objektivech a to mne velmi lákalo.
Jakmile bylo zařízení dostupné (někdy kolem roku 1986), bylo rozhodnuto nebránit vývoji a přístroje zaměnit. Po dlouhém přesvědčování prodavače ve Fotokině v Jindřišské ulici v Praze, mi přístroj schoval a jeden z dvou dodaných fotoaparátů byl můj. To bylo radosti. Pořídil jsem si tehdy novinku a vlajkovou loď VEB PENTACON Dresden PRAKTICA BC-1. Abych využil již vlastněné objetivy se závitem M42, pořídil jsem si adaptér bajonet-M42, který umožňoval správně pracovat interní automatice.
To už byla jiná píseň. Automat mne zbavil nutnosti s sebou vláčet expozimetr. Bajonetové uchycení objektivu pak umožnilo jejich případnou rychlou výměnu.
Do výbavy musel i vhodný blesk. Po několika testech různých blesků Fototechna (či jak se to tehdy jmenovalo – pomalu se nabíjel a rychle vybíjel…), jsem si nechal přivést ze zahraničí poloautomatický blesk CHINON PRO-1090C. To byl výborný nákup, blesk měl vyklápěcí hlavní reflektor o směrném čísle 30 při 100ASA. Disponoval i pomocným reflektorkem (sm.číslo 6/100 ASA), uměl řídit délku záblesku dle osvětlení scény – no, na tu dobu to byla špička. To se to fotilo.
V té době jsem řešil na jaký materiál vlastně fotit. Bylo jasné, že se blíží barva, ale nebyly takové možnosti pro vyvolání filmů a pozitivy byly nehorázně drahé. Nakonec jsem přešel z černobílých filmů na barevný inverzní film – tedy na diapozitivy.
Nakoupil jsem velké množství sklíček a učil se je mýt, čistit a nakonec olepovat lepící páskou. Těch diapozitivů bylo v archivu (papírové bedny na půdě) asi 20 kg.
Později přestala fungovat clona u 28mm objektivu se závitem – to byl problém, jednalo se o můj nejvyužívanější objektiv. A tak jsem jej svěřil poště a zaslal do servisu. Tam zřejmě nikdy nedorazil, kdoví, kde se toulá. Ztráta mi byla nahrazena vyplacením ztrátovného (myslím 100 Kč) a bylo vyřešeno.
Prodal jsem tedy svou 135mm se závitem a zakoupil ZOOM objektiv EXAKTA VARIOPLAN 35-70mm/3,5-4,5.
V to době však nadešel čas a objevily se první digitální přístroje. To je však již jiné kapitola, nicméně, k analogu jsem se o hodně později opět vrátil…
